Época de preerasmus

17. 10. 2008 | † 25. 04. 2009 | kód autora: m42

Jak uz jsem psala na minulem blogu, vyrizovani Erasmu a stipendia byla docela priserna zalezitost. Vsechno jsme si museli zaridit sami, vyplnit bzilion formularu.

Vlastne jsem mela nervy az do posledni chvile, kdy jsem prijela sem. Zarizovala jsem learning agreementy a application forms, ktere mela jine OsU a jine UniCan, vyplnovala prihlasku na bydleni, posilala kopie ruznych dokumentu, formularu a porad jim neco chybelo. Kupovala jsem letenky pres internet, menila hafo penez, v bance byla skoro denne, fotila jsem se, vyrizovala pojisteni, ISIC kartu, kupovala knizky, tiskla moc moc materialu a prubezne doucovala dve dusicky a musela jsem zvladnout dve prekazky nutne k realizaci exkurze do Spanelska, o ktere Vam taky povim pozdeji- zapocet z morfologie a zkouska z turisma.

Kdyz jsem ve ctvrtek nakoupila posledni veci nutne k ceste do spanelska a prubezne zvazila kufr, vazil 22 kilo. Chybela jeste nejaka kosmetika (zasoba na pul roku), tricka, svetry a vypadalo to, ze se nic z toho uz do kufru nemuze vejit.

Nevim, jakym zazrakem se tak stalo, ale vsechno se veslo, dokonce i darek od Monitka a lahev Puschkina. Ke konci kufr vazil 37 kilo a to jsem s sebou vezla jeste batoh plny jidla a kabelku, ve kterem bylo rovnez jidlo, doklady, destnik a podobne...

Exkurze byla uplne moc super, akorat moc rychle utekla, ale rozhodne stala za to. Nejvetsi radost kazdemu asi udelala vyse prispevku katedry (nakonec jsme platili 3100 za cely zajezd!).

Jedno odpoledne jsme si vyhradily na rezervovani listku z Oropesy, kde jsme bydleli, do Santanderu, kde bydlime ted. Nakonec to vyslo s jedinym prestupem, s tim, ze pojedeme z Barcelony, kde nas ale ridici nemuzou vysadit, protoze nez by se vymotali z mesta, nabrali by zpozdeni. Tak nas vyhodili na benzince nevim kolik km od Barcelony, v Sabaderu, kde jsme si vzaly taxika, ktery nas odvezl na nadrazi a cercania renfe nas odvezl do Barcelony. Kufry jsme ulozily v consigna de equipajes a vydaly se na vlastni pest vstric velkomestu. Uz jsme ho znaly z nedele, ale ta patecni prochazka byla o moc prijemnejsi nez kdyz jste ve skupine s dalsimi 40 lidmi a spechate, at stihnete co nejvic pamatek. My za 10 hodin stihly vsechno. Posadily jsme se v pristavu a krmily ryby, kterym bageta fakt chutnala, zasly si do obchodaku a Alis neutracela z obavy z budoucnosti. A. utratila 25E, ktere by se ji nyni v Santanderu naramne hodily.

Z Barcelony jsme vyjely v 22hodin, nastoupily do vlaku kategorie horsi CD v CR:), stihly prizabit jednoho pana, ulozit kufry v zadni casti vagonu a vtipkovaly, ze co kdyz nam ty kufry nekdo ukrade: "Pochybuju, kdo by se s tim chtel tahat?" Vystoupily jsme v Palencii po 9hodinove jizde a po hodine cekani jsme nastoupily do vlaku kategorie Pendolino, dostaly sluchatka na poslouchani filmu 27 satu a bonbonky:) Pruvodci nam pomohl s kuframa, tomu se rika servis.

Vzaly jsme si taxika, ktery nas dovezl nejdriv do bytu k holkam a pote ke mne. Do dvou minut byl u nas propietario Eugenio a nabizel mi silene moc veci, ze mi pomuze vyhodit jednu skrin, jestli mi nevyhovuje, ze mi schova kufr, ze mi donese novou lampu...

O dalsich dnech priste....

 


Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2017 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.